Dívka v černém před soudem božím
23. 6. 2007
Dívka v černém před Soudem božím
Hleďte na ni božští soudci,
hleďte a suďte, jak svědomí vám káže!
Řekněte mi, čím se provinila?
Ten kdo sám je odsouzen, tebe soude ptá se.
Co zlého je na černých vlasech,
proč nadáváte černým rtům?
Proč trestáte že oddala se
svojím tajným, temným snům.
Ty se ptáš, proč soudíme ji?
Ten, který je odsouzen?
Zahalen v purpuře, zaprodán temnotě,
proč zde hájíš její sen?
Co špatného je na jejím snu,
na kráse nočních hřbitovů?
Proč nechápete naši mysl,
a půvab lesklých okovů?
Co krásného je na okovech?
Na krvi, smrti, bolesti?
Proč básníš tady o okovech?
Proč oslavuješ neštěstí?
Jste morbidní a plní hněvu,
černé duše, černý šat
Vypadáš jak stvůra pekel,
a v něžných duších budíš strach.
Co jste vy že soudíte mě?
Proč berete mi moje sny?
Nikdo z vás je nepochopil,
vy nežili jste jako my?
Ty zticha buď před božím soudem!
Kdo dovolil ti promluvit
Boží soud – pche, hanba jemu!
Soudí to co nechápe!
Pohrdám jím, a jeho členy!
O co mu zde vlastně jde?
Že někdo má rád vlasy černé,
černé šaty, rty i lak,
kůže však je barvy bledé,
a hájí se že budí strach.
Slavný soude, směji se ti.
Já v purpuře halený,
vysmívám se tobě soude,
jak může být tak povrchní!
Že mě odsoudil za černé šátky,
že náhrdelník z jehel mám!
Že soudíš ji za řezné jizvy,
soudit by ses měl ty sám!
Proto já budu teď soudit tebe,
vyřknu zločin, udám trest.
Dolů zhlédni na porotu
a já jsme soudce, tak to jest.
Provinil ses povrchností,
žes soudil tělo, však duši ne.
Žes lidi soudil dle hodnosti
a sám si určil co je zlé.
Co říkáš to tu, co troufáš si to?
Zmlkni zrůdo chaosu!
Co rouháš se před božím soudem
A vzpíráš se zde nebesu.
Mlčet budeš před soudem stínů!
Kdo dovolil ti promluvit.
Že neznáš krásu hvězdné noci,
že neznáš bolest života,
že propadl jsi písni moci!
Co k tomu dodá porota?
Já tě viním božský soude
z toho že jsi zaujat,
že předsudky máš k černé barvě
a z neznámého že máš strach.
Že odsoudil jsi černé vlasy,
lesklý kov a rudou krev,
a bolest co jsme si způsobila
za to jaký na mě byl svět.
Žes soudil lid jen od pohledu,
žes neměl snahu pochopit,
mnoho tváří že má krása,
za to tě hodlám odsoudit.
Mlčte už před božím soudem!
Mlčte už! Ať už je klid!
Jste kacíři, jak troufáte si,
jak vy mě chcete odsoudit.
Mi soudíme tě ve jménu stínů,
za křivdy co jsi provedl.
Porota teď trest pronese
aby soud ho odklepl.
Viním tebe, Božský soude,
že ji povrchní a zaujat,
za co soudíš nás, nechť je tobě trestem,
ať nemůžeš si stěžovat.
Trestem tedy budiž život?
Soud rozhodl, tak to jest!
Upozorňuji, že tato báseň není naší tvorby! Móňa
Hleďte na ni božští soudci,
hleďte a suďte, jak svědomí vám káže!
Řekněte mi, čím se provinila?
Ten kdo sám je odsouzen, tebe soude ptá se.
Co zlého je na černých vlasech,
proč nadáváte černým rtům?
Proč trestáte že oddala se
svojím tajným, temným snům.
Ty se ptáš, proč soudíme ji?
Ten, který je odsouzen?
Zahalen v purpuře, zaprodán temnotě,
proč zde hájíš její sen?
Co špatného je na jejím snu,
na kráse nočních hřbitovů?
Proč nechápete naši mysl,
a půvab lesklých okovů?
Co krásného je na okovech?
Na krvi, smrti, bolesti?
Proč básníš tady o okovech?
Proč oslavuješ neštěstí?
Jste morbidní a plní hněvu,
černé duše, černý šat
Vypadáš jak stvůra pekel,
a v něžných duších budíš strach.
Co jste vy že soudíte mě?
Proč berete mi moje sny?
Nikdo z vás je nepochopil,
vy nežili jste jako my?
Ty zticha buď před božím soudem!
Kdo dovolil ti promluvit
Boží soud – pche, hanba jemu!
Soudí to co nechápe!
Pohrdám jím, a jeho členy!
O co mu zde vlastně jde?
Že někdo má rád vlasy černé,
černé šaty, rty i lak,
kůže však je barvy bledé,
a hájí se že budí strach.
Slavný soude, směji se ti.
Já v purpuře halený,
vysmívám se tobě soude,
jak může být tak povrchní!
Že mě odsoudil za černé šátky,
že náhrdelník z jehel mám!
Že soudíš ji za řezné jizvy,
soudit by ses měl ty sám!
Proto já budu teď soudit tebe,
vyřknu zločin, udám trest.
Dolů zhlédni na porotu
a já jsme soudce, tak to jest.
Provinil ses povrchností,
žes soudil tělo, však duši ne.
Žes lidi soudil dle hodnosti
a sám si určil co je zlé.
Co říkáš to tu, co troufáš si to?
Zmlkni zrůdo chaosu!
Co rouháš se před božím soudem
A vzpíráš se zde nebesu.
Mlčet budeš před soudem stínů!
Kdo dovolil ti promluvit.
Že neznáš krásu hvězdné noci,
že neznáš bolest života,
že propadl jsi písni moci!
Co k tomu dodá porota?
Já tě viním božský soude
z toho že jsi zaujat,
že předsudky máš k černé barvě
a z neznámého že máš strach.
Že odsoudil jsi černé vlasy,
lesklý kov a rudou krev,
a bolest co jsme si způsobila
za to jaký na mě byl svět.
Žes soudil lid jen od pohledu,
žes neměl snahu pochopit,
mnoho tváří že má krása,
za to tě hodlám odsoudit.
Mlčte už před božím soudem!
Mlčte už! Ať už je klid!
Jste kacíři, jak troufáte si,
jak vy mě chcete odsoudit.
Mi soudíme tě ve jménu stínů,
za křivdy co jsi provedl.
Porota teď trest pronese
aby soud ho odklepl.
Viním tebe, Božský soude,
že ji povrchní a zaujat,
za co soudíš nás, nechť je tobě trestem,
ať nemůžeš si stěžovat.
Trestem tedy budiž život?
Soud rozhodl, tak to jest!
Upozorňuji, že tato báseň není naší tvorby! Móňa
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář