Smrt 2
Mrzí mě vše špatné co jsem provedla,
když ruka má se povzvedla.
I tak se dá omluvit všem,
kterým bolest působila jsem..
Dnes omlouvám se již naposled,
beru nůž studený jako led.
Mé tepny pomalu hladí,
je přijemné jak ten nůž chladí..
Když zamyslím se na chvilku,
spatřím volající maminku.
Když uvidí mě tady spát,
nebude se o mě už tak moc bát..
V krvi když tu budu ležet,
nevím co ji bude v hlavě běžet.
Celá ušpiněná krví,
co mě trápilo zřejmě neví.
Beru nůž a mířím k žíle,
od smrti mě dělí už jen chvíle.
Smrti sem se nikdy nebála,
první kapka krve pomalu spadla..
Splnil se mi muj největši sen,
zemřít..zemřít ...chci jen!!
Je to moje osvobození,
nikdo komu na mě záleží už není..
Ještě jedno říznutí už naposled,
mé tělo chladne jako led.
Krvácím,teď už opravdu hodně,
tuhle báseň píšu tobě..
Naposled se podívu na ten hnusný svět,
který mi nikdy nepřipadal jak pestrobarevný květ.
Teď tu ležím v kaluži krve..
to co jsem chtěla to taky bude.
Ať už je po mně ..rychle ..honem!!!
Poslední slovo..říkám ...SBOHEM!!!
Lenka