Temná houslistka
Malá holčička,
Oděná v bílém.
Hluboká očička,
Byla božím dílem.
V čase těch krásných chvílí,
Stále jen hrála a hrála,
A pod tou nádhernou melodií,
Pukla by i skála.
A ona hrála…
Pak se změnil svět,
Války nastaly,
Dívka zvadla jako květ,
Šaty jí zčernaly.
Kdysi lidem hrála,
Samé štěstí přinášela,
Pak smrt její domov ovládla,
A nad ní se vznášela.
Však stále hrála…
Neměla komu hrát,
Nikoho už neměla.
Smrt se jí začala smát
A ona to věděla.
A tak smrti hrála,
Ta jediná ji poslouchala,
A lidem se smála,
Se sebou si povídala.
Hrála…
Pak jednoho dne,
Našli lidé bezvládné tělo,
Hned věděli koho je,
Housle v ruce mělo.
Její hudba zní dál,
Tam, kde její domov stál.
A ona se prochází ulicemi města
Jako mrtvá nevěsta.
A hraje…
Moniska:-*
pekelne dobre
(Dead girls don't say NO, 8. 12. 2007 23:34)