Anděl smrti
Celý život byla jen stínem, pro nikoho nic neznamenala... Jen pro Něj. A teď tam leží na louce, sama, jen ona a její trápení. Leží nehybně a na černé obloze poseté mraky se jí promítá celý život. Někde tam nahoře určitě bude... Po ruce stéká pramen krve a ona jen čeká.. Nic necítí-smrt je tak hezká... Určitě tam na ni někde čeká.. Šaty z hedvábí, křídla tak lehoučká a zve ji k sobě.. a ona se snaží... šaty bílé.. je lehká jako pírko ale na zádech cítí něco těžkého.. je jí zima.. Vidí jak ji ze zad rostou křídla, černá jako noc a jsou těžká. Chce vstát ale nejde to... Chce za ním ale nejde to.. Nikdy nebude bílý anděl jako On.. Tvář má zmučenou neustálým trápením, ruce pořezané a bílý šat se jí krví barví do ruda. Ale duši má čistou. Prosí jej o pomoc ale On se ani nehne. Kolena se jí podlomí pod tíhou křídel, avšak i přes to jde k němu a posledními silami do Něj vrazí nůž, který se ji objevil v ruce. Bílý anděl padá k zemi. A ona se nestane ani bílým, ani černým andělem. Čeká ji krutý trest. Zaslouží si to? Celý život se jen trápila, nevěděla co je to radost, dokud nepotkala Jej a On tam teď leží nehybně v trávě a okolo kaluž krve. I když to udělala nezaslouží si to. Je z ní černobílý anděl? Ne.. Anděl smrti.