Lilith
Seděla opět venku u rybníku na staré,dřevené lavičce a přemýšlela.Jen tichý vánek větru si pohrával s jejími dlouhými,černými vlasy,na které dopadaly poslední paprsky slunce.Chodila sem každý den,přemýšlela a obdivovala přírodu jež ji obklopovala.Milovala ten klid a ticho kolem sebe.Byla něčím zvláštní a odlišná od ostatních dívek,od ostatních lidí a snila jiný svět než druzí.Nikdo nepochopil její vášeň v hřbitovech a nočních procházkách po lese.Lidé ji považovali za prokletou dívčinu,která přinášela jen smutek a strach.Neměla žádné přátele,nikdo ji neměl rád a nechtěl být ani v její blízkosti.Její bílá tvář,vypadajíc jako sněhové vločky a oči,z kterých vycházelo tajemno a nenávist k okolí…Taková byla Lilith,dívka z malé vesnice nedaleko temných,černých lesů.
Většinu času trávila v přírodě,kde ji nikdo nemohl vyrušovat z jejího snění.Každý den dopoledne vycházela Lilith ze svého domu a vracela se vždy až po setmění.Čas plynul,v řece proplulo mnoho vody,a na obloze se prostřídalo mnoho mračen….Až jednoho dne se do vesnice přistěhoval mladý chlapec.Lilith procházela zrovna kolem domu, do něhož se nastěhoval a spatřila poměrně vysokou postavu jež na sobě měla černý kabát.Vlasy mu sahaly po ramena a v jeho bledé tváři vynikaly jeho démonické oči dívajíc se na procházející Lilith.Ta však odvrátila pohled a pokračovala svou cestou k rybníku.Posadila se na lavičku a začala přemýšlet nad ním,nad chlapcem jež dneska spatřila.Ten jeho pohled,ty oči…učaroval ji.Ale věděla že se spolu nemůžou nic mít,protože Lilith byla zvláštní a věděla že dřív nebo později by mu stejně ublížila….Ale to nechtěla a tak sama pro sebe říkala „zapomeň na něj,bude to lepší,už na něj nemysli“ ale někdo ji v té chvíli vyrušil.Divila se kdo to je,nikdo sem nikdy nechodil a najednou uslyšela kroky.Otočila se,ale ne…stál tam ten kluk.Pousmál se a zvolal: „Přeji pěkné dopoledne ještě pěknější dívce..“ pozvedl ji ruku a jemně ji políbil „Jsem John.“ …“aa ehm Lilith“ stačila ze sebe vydat dívka.“Tady jsem Ti přinesl malou pozornost“ a vtiskl Lilith do rukou nádhernou růži rudé barvy.“Děkuji moc..“ pousmála se ..“Můžu si přisednout a dělat Ti společnost?“ optal se John…Lilith z něj byla unešená a rychle vyhrkla „Ano,jistě,můžeš..budu ráda…“ Povídali si od Johnyho příchodu po celou dobu.Ale jakmile se začalo stmívat Lilith vstala a svým jemným hlasem řekla „Je mi to líto ale už půjdu…“ „Smím-li tě alespoň nějaký ten krok odprovodit?“ „Oh ano…děkuji“ A už oba kráčeli cestou k Lilithině domu..
Mezitím se den schýlil k noci a vesnici pohltila černá tma.“Tak a jsme tady…“ vypustila z úst dívka.“Bylo mi s tebou velice příjemně,mohl bych Tě zítra znovu vidět? Prosím..“ Lilith v tu chvíli nevěděla co má říct,chtěla ho moc vidět ale věděla že dělá velkou chybu.. „Nevím…“ „Zítra Tě budu čekat na té lavičce u rybníku,těším se Lilith a teď zatím Sbohem“ Naklonil se k ní a políbil ji na tvář…Poté se otočil a pomalu odcházel v temných uličkách ke svému domu.Lilith si hned poté šla lehnout a rychle usnula.
Ráno se probudila bez síly a vyčerpaná.Věděla že musí získat novou sílu a tu hledala v Johnovi.Musí mu ublížit aby žila a aby vůbec přežila.Nevěděla proč to dělá,ale věděla že musí.Něco jí k tomu nutilo,ale nikdy nevěděla co.Byla jako posedlá někomu ubližovat.Neuvědomovala si jakou ránu způsobuje druhým.Nechtěla to vědět a ani nemohla.Něco bylo stále silnější než ona a to jí ovládalo.Dnes k rybníku nechtěla,věděla že tam bude.Že ji tam čeká ,nevěděla si rady.Nechtěla mu ublížit,ale potřebovala opět cítit jeho doteky a slyšet jeho tajuplný hlas.V skrytu své duše ho vášnivě milovala,ale nemohla si to připustit.K rybníku se vydala až pozdě odpoledne v domnění že tam již nebude.Ale mýlila se,John tam čekal stále.Lilith šla stále blíže k lavičce i její kroky byly dost hlasitelně znát,ale John se neotáčel.Ani se nepohl..nic…Dostala zvláštní pocit a v duchu se sama sebe ptala „Kdo je vlastně John…“ Začínala mít i strach,byla pár kroků od lavičky a John se stále nepohnul ani nic neřekl.
Když již stála u lavičky, zaslechla: „Myslel sem,že již nepřijdeš“ Lilith se na chvíli zarazila,nebyl to Johnův obvyklý hlas.Zněl jinak, dalo se rozpoznat že se hněval.“Promiň, ráno mi nebylo dobře..“ špitla ….A šla si sednout…“Víš Lilith od první chvíle,co jsem Tě spatřil jsem se do Tebe hluboce zamiloval.Víš stále na Tebe myslím a vím že to zní hloupě ale nemůžu bez tebe žít.Když jsem bez tebe cítím se sám,smutný a k ničemu…ale když jsem s tebou vše se změní.Cítím se veselý a..“ „Zadrž!“ vykřikla dívka. „Teď ti něco povím já a prosím nech mě domluvit“ A tak Lilith začala vyprávět co má na srdci.“Víš nejsem jako všechny ostatní dívky,jsem jiná,jiná než kdokoli jiný….a věř nebo ne jednou Ti způsobím velkou bolest a budeš mě nenávidět a proklínat.Jak jsem Tě poprvé spatřila zalíbil ses mi,jsi ostatní než jiní lidé.Víš Johny nevěřím že to říkám ,ale cítím k tobě velkou lásku a to mě mrzí.Ublížím ti,raději mě nech,zapomeň na mě a odpusť ,že jsi mě poznal..“ Dopovídala Lilith ….John vstal a klekl si před Lilith,nechtěl ji ztratit a tudíž jí potřeboval říci ještě pár svých slov. Zadíval se jí hluboce do očí a začal pravit…“Nevzdám se Tě,miluji Tě neskutečně moc a nehodlám se Tě vzdát.I kdybys mi ublížila,což pochybuji má láska k Tobě bolest vždy zničí…“ Dívka už nevěděla jak jej přesvědčit.Neměla sílu,cítila jak slábne.Varovala jsem ho a on mě neuposlechl…má chyba to nebude..pravila si v duchu.
Následující dny Lilith slábla stále více.Její tvář měla smrtelně bílou barvu…I John si toho povšimnul a jevil o ni strach.Ta ho však odbyla slovy „To se zpraví…“Držela ji na světě myšlenka ,že za chvíli bude opět žít v plné síle.Do té doby pro ni vždy mladík ráno chodil a bral ji na procházky po temných lesích a po tajuplných hřbitovech.Vraceli se vždy až pozdě v noci,milovali se stále hlouběji a vášnivěji.Až jednoho dne,když pro dívku John přišel jako obvykle,odbyla jej a řekla že pro něj přijde sama až vesnici pokryje temná,černá noc.Přišlo mu to podivné ale přece jen souhlasil.Nastala noc..dnes byl zrovna úplněk a Lilith se chystala získat novou sílu.Z domu vycházela smutná,div ji nepadaly slzy z očí.Věděla že musí zabít svou lásku.Musela,ta její podivná síla uvnitř samotné Lilith ta ji ovládala.Chlapec na ni již čekal před domem…Pomalou chůzí došel k dívce.Políbil ji,vzal ji za ruku,jež byla studená jako led a odcházeli do čím dál více děsivějších uliček.Skončili na hřbitově,který stával na druhé straně vesnice než oba bývali.“Lilith není Ti něco?celá se třeseš a jsi studená jako led“ starostlivě se otázal John….“Neboj to se zpraví“odbyla Johna…
Foukal silný vítr a Lilith cítila že ji zbývá jen pár okamžiků do smrti.Nemohla dále čekat.Litovala Johna,že za ní tenkrát přišel a všechny ty nádherné chvíle co spolu zažili.Začaly jí stékat slzy po tváři,ale chtěla se mu ještě za všechno omluvit.“Víš Johny teď udělám věc,kterou si neodpustím do konce svého života.Odpusť,že jsi mě vůbec poznal.Nechtěla sem ti působit bolest.Odpusť mi to,prosím…“ vydala ze sebe dívka a začala hlasitěji vzlykat.John ale nevěděl co se Lilith přihodilo a začal ji utěšovat.“Lilith,prosím Tě co to vykládáš.Miluji Tě a nechci Tě ztratit nikdy si mi neublížila a neublížíš…neplakej..“ Chtěl se k ní naklonit aby ji mohl políbit ale…náhle ucítil bolest.Jako by jej něco bodlo do břicha.“Promiň Johne,řekla jsem že jsem jiná než ostatní.Varovala sem Tě ať mě necháš být…a teď odpusť…“ Ano byla to bodná rána…Lilith jej bodla nožem jež chvíli poté odhodila na zem…John krvácel a cítil že jeho život se blíží ke konci…Nastala chvíle ticha ,ale tu po chvilce přerušil John svými slovy“ Jak si Lilith mohla…Miloval sem Tě z celého srdce a dnes jsem Tě chtěl požádat o ruku.Ale ta hezká chvíle je pryč..“ odpověděl Johny se slzami v očích.Lilith se také znovu rozbrečela ale však již cítila,že do jejího těla koluje nová síla.Nevěděla jestli se má radovat že již svou vytouženou sílu získala nebo plakat že zničila Johnymu celý život.Nevěděla nic,nemohla nic říkat jen brečela čím dál více….Dívala se na chlapce jež mu před očima umírá, moc ji to bolelo….John se sesunul z lavičky k zemi…dalo se rozpoznat,že mezi živýma již moc dlouho nepobude….a na poslední chvíli Lilith řekl slova,na které nikdy nezapomene…“Budu Tě stále milovat a čekat,až za mnou přijdeš..“ s těmito slovy se rozloučil.
Dívka vstala a s pláčem utíkala pryč ze hřbitova.Tu však najednou se ji zatmělo před očima a upadla do bezvědomí.Po několika hodinách se probudila…..Ale nebyla na hřbitově,nepoznávala to místo…Vstala ale nebyla to ta samá Lilith…na sobě měla prosté,černé,dlouhé šaty a ze zad se jí tyčily černé křídla.Nechápala co se stalo,kde to je a proč tak vypadá.Rozhlédla se však a spatřila velkou,železnou bránu.Přiběhla k ní ale nemohla ji otevřít,byla zamčená .Ale všimla si vyrytého nápisu na bráně: „Brána Hříšných Andělů“ nevěděla co ten nápis znamená….ale stal se z ní hříšný anděl ….Nikdy Lilith nezažila takový pocit jako teď .Cítila se hrozně,jako by ji něco uvnitř pomalu zabíjelo.Ta podivná síla co Lilith ovládala byla pryč.Teď cítila všechnu bolest co způsobila,všechno trápení jež dala ostatním. Ale největší bolest nesla za smrt Johna….Milovala jej ,ale krutě ho zabila.Nemohla si to odpustit,ale ta síla co ji ovládala.Nutilo ji to,musela ho zabít….Litovala toho a chtěla by vrátit ty krásné chvíle s ním zase zpátky.Ale nemohla…všechno bylo pryč….A teď tam bloudí v údolí hříšných andělů mezi ostatními.Nikdo nikdy určitě nepocítil takovou bolest,kterou Lilith prožívala poslední chvilky svého života.Praví se,že již nemohla dále nést to trápení,které způsobila ostatním i Johnovi a oběsila se na stromě.Na stromě,který vzal již životy mnoha jiným andělům.Andělům,kteří ublížili mnoha lidem a byli za své hříchy odsouzeni.Lilith chtěla být zase šťasná a to mohla být jen s Johnem,svou jedinou láskou,kterou milovala nade vše.Chtěla za své chyby zaplatit a to jen svým životem.“Odpusťte mi všichni a hlavně ty Johne,zhřešila jsem a musím být za vše potrestána…“ vypustila z posledních sil dívka z úst.Rozloučila se jen s pár slovy,ale v některých z nás…Ty slova zůstanou navždy…..
Lilith byla zvláštní dívka.Jak se již pravilo na začátku příběhu.Měla v sobě jedno tajemství,které ani ona sama nevěděla.Nebyla to dívka,ale anděl.Anděl,který měl podobu dívčiny.Byla zrozena aby ubližovala lidem brala si jejich sílu na své přežití,ale nesměla se do žádného zamilovat.Pokud by přísahu porušila,byla by odsouzená mezi hříšné anděly.A to se Lilith stalo, byla odsouzená aby platila za svůj čin.A věřte nebo ne,ale teď je Lilith nejveselejší dívkou,kterou může být.Zaplatila svým životem…,ale díky tomu našla opět svou ztracenou lásku…A i když jsou již oba mrtví ,nenašli byste nikoho veselejšího a šťastnějšího než Lilith a Johna ať byste hledali v říši živých,nebo mrtvých.
Lenka:)
Komentáře
Přehled komentářů
Tak toto byla ta nejnádhernější a nejlepší povídka kterou sem přečet sice je tahle první ale věřím že na světě by mne žádná takto neupoutala jako tato.Člověk jenž toto napsal musí mít v sou neuvěřitelnou sílu a nadání. S pozdravem samotný Sir Marco Hietala -poklonu skláním vám milá slečno
juwa
(andrea, 15. 8. 2007 16:47)heej leni ta se ti fakt moc povedla... nejlepsi povidka kterou sem kdy perecetla..... opravdu leni ... jsi ta nej spisovatelka kterou sem poznala :)
...
(Marco Hietala;, 18. 8. 2007 0:16)