Navždy spolu
Navždy spolu
„Kam zase jdeš? Vždyť jsi doma ani ne hodinu!“ „Ven.“ „No nikam nepůjdeš, dnes budeš doma!“ „Nebudu.“ A s těmito slovy a hlasitým prásknutím vchodových dveří opustila Amy svou matku. Nic zvláštního, takové rozhovory byly poslední dobou na denním pořádku. Amy za sebou slyšela svou matku, jak něco křičí ale temná hudba z její mptrojky byla hlasitější. Přesně věděla, kam má namířeno. Došla až ke konci městského parku, kde už na ni čekala lavička mezi stromy, kterou si sem kdysi nastěhovala s kámoši. Stmívalo se a její temný obrys vypadal v tom přítmí kouzelně. Teda kouzelně jak pro koho, mnoho lidí o ní říkalo, že vypadá jako smrt. Dokonce se objevili i takoví, kteří ji považovali za satanistku jen pro její zálibu v temnotě. Ale na to ona už si zvykla. Má své kamarády, kteří ji chápou. Kteří chápou způsob a smyl jejího života. Zapálila si cigaretu a čekala.
Dlouho čekat nemusela. Za chvíli už slyšela to známé „Ahóóój“ své kamarádky Luciany. Ona byla spolu s jejím klukem tím nejdůležitějším v jejím životě. Vším, na čem jí záleželo. „Jak je Lus?“ „No jde to, doma sem nebyla ani minutu, jen sem pobrala pár rohlíků a nějakou tu šunku na jídlo, nechtěla jsem absolvovat výslech mých rodičů, tak jsem radši hned vypadla. Jak jsi na tom ty?“ „Pohodka.“ „Kde jsou ostatní?“ „Dneska šli dřív. Čekají za klubem.“ „Tak jdem, ne?“ Luciana na sebe hodila temný lesklý kabát pod kolena a šly.
Když dorazily za klub, už bylo vše v plném proudu. Na zemi seděla asi desetičlenná skupinka černě oděných teenagerů, s gládama na nohách, tunami řetězů u pasu, černými vlasy a pyramidami, cvoky, okovami a pentagramy kde jen to šlo. Luciana si ihned přisedla k popíjejícím kámošům a začala do sebe lít rum. Amy si sedla vedle Sebastiana, který ji na přivítanou vlepil pořádný polibek a obdaroval ji flaškou vodky.
„Chtělo by to nějakou akci!“ prohlásil asi po hodině, kdy už nebyl v partě k nalezení jediný střízlivý člověk, jeden z kámošů. „Co takhle jít přebíhat dálnici?“ vznesl návrh Sebastian. Všichni horlivě souhlasili a vydali se kousek za město k dálnici. Nebylo to daleko, ale cesta jim s alkoholem v krvi trvala i tak trochu déle, než se předpokládalo. Na cestě projíždělo překvapivě jedno auto za druhým, kamionů také nebylo nejmíň. Zřejmě proto, že byl pátek. Sebastian se spolu s Lucianou a třemi dalšími kamarády vrhl na vozovku a začal i přes troubení aut a kamionů zběsile pobíhat z jedné strany cesty na druhou a náramně se bavil. Amy se to moc nelíbilo, zvláště, když byl Sebastian opilý. Už se chystala pro něj jít, když tu uslyšela hlasité skřípání brzd. Jediné, co spatřila, když se podívala směrem, odkud zvuk vycházel, bylo bezvládné tělo ležící kus od kamionu nabouraného do mantinelu. Zahleděla se na ležícího člověka a vtom zjistila, že dotyčný je Sebastian. S hlasitým výkřikem se k němu rozběhla. „Né, Sebastiane prosím! Zavolejte záchranku!“ Uchopila jeho zkrvavenou tvář do dlaní. „To bude dobré, uvidíš lásko. Nikam neodcházej. Jsem s tebou, a navždy budu!!!“ Snažila se jej uklidnit. Sebastian se na ni podíval, na ten pohled Amy nikdy nezapomene, a z jeho úst plynula jako dva obláčky slova „Miluji Tě…“ S těmito slovy se Sebastian rozloučil. Odešel navždy. Amy se rozplakala. Ani záchranka nic nezmohla. Sebastian byl mrtvý. „Za všechno může ten zkurvený chlast!“ Zakřičela na ostatní, sedící okolo ní a mrtvého Sebastiana. Rozběhla se jako o život do lesa a nezbylo po ní stopy. Marně ji kamarádi hledali celou noc…
O týden později byla v lese nalezena mrtvá dívka, oděná v temných šatech.
Někdo tam nahoře na Amy čekal a ona to moc dobře věděla. Musela za ním. Nyní je opět šťastná.
Móňa:-*
Komentáře
Přehled komentářů
:)
(DeadAngel, 9. 7. 2007 0:09)monickooo moc krasny pribeh,jen tak daal at se nam to tu rychlej plni :D :-P :-*
EllLerway
(EllExasty, 5. 11. 2019 11:21)